Jdi na obsah Jdi na menu
 


Expedice 2015 č.4 - Banát

6. 6. 2015

Čtvrtek 21. května 2015

Postříháno, povázáno, kmínky očištěné a do dalších prací ve vinohradě pár dní chybí, co teď?

No. Delší dobu mě lákalo vyrazit za nějakou exotikou, v Chile už jsem byl a klidně bych se tam vrátil, ale těch dní volna bylo přece jen málo, takže něco bližšího. Třeba rumunský Banát a české vesničky v něm.

Párkrát jsme se o tom s kamarádem bavili, takže v pondělí krátký telefonát a vrhli jsme se do příprav, no vrhli. Ve středu přivezl nějaký obvazový materiál, obešli jsme své lékaře, kterých ve svém věku už máme požehnaně, nafasovali pytel prášků, něco volně dostupného dokoupili, prošli autolékárničky po rodině a sousedech. Do Hodonína pro cukrovinky pro tamní děti. Bagety, salám, pár piv v Tesku, něco kořalky a vína z domu a byli jsme připraveni.

Ve 23 konečně zalehnout, protože ve dvě byl budíček. Na poslední chvíli vytáhnu dva balíčky masa z mrazáku a přihodím i litinovou pánev na smažení. To všechno včetně spacáků nacpat do auta a po půl třetí vyrážíme.

Hrušky, dotankovat po víčko, D2 směr Brno, abychom u Ladné přejeli po mostě z jedné Shelky na druhou a chytli konečně správný směr, směr jihojihovýchod. Bratislava, Rajka, tam za cca 13 Euro maďarskou vinětu, resp. kus papíru který potvrzoval, že jsme poplatek zaplatili. Djér, Tatabánja, Budapešť, Kečkemét, Seged, Maké, Kisombór. Přejezd rumunských hranic. Rumunsko je v EU, ale není v Šengenu, ale průjezd přes hranice byl jen formalitou. Hned za hranicí v boudě k tomu určené se pokoušíme koupit, resp. zjistit jestli potřebujeme dálniční známku. No nerozuměli jsme ani slovo a z toho co jsme nerozuměli jsme usoudili, že nepotřebujeme. Po pár kilometrech pro jistotu ještě zastávka na benzince a druhý pokus, kde nás kde jsme nerozuměli o nic víc, ale pochopili, že v Rumunsku žádné viněty na sklo nelepí. Po cestě dál jsme se pro jistotu jen vyhnuli obchvatu dvou větších měst, kdyby snad náhodou. Po 650 kilometrech a 8 hodinách za volantem pouštím ke kormidlu Radima. Průjezd Timisoarou, tedy Temešvárem, Lugoj, Karansebes, Herkulána, Orsova.

Jsme u Dunaje, tedy u 115 km dlouhé přehrady na Dunaji, která vznikla stavbou „Železných vrat“. V Orsove měníme každý 50 Euro na rumunské lei, kurz přibližně 6,15 Kč/lei, tedy 4,38 lei za Euro.

Vyrážíme dál, Eselnita, po levé ruce Dunaj, místy jen 150 metrů široký, ale údajně až 90 metrů hluboký, nad ním vysoké skály karpatského masivu. Po pravé straně míjíme obří skulpturu krále Decembala, jehož tvář je vytesána do skály. Dubova, ještě deset kilometrů a míjíme odbočku, úzkou ale novou asfaltku, tady někde by jsme měli odbočit do Eibentálu tedy Tisového údolí, první české vesnice, kterou jsme chtěli navštívit, ale jakákoliv směrovka chybí. Pokračujeme dvě stě metrů a nacházíme další odbočku a tentokrát i směrovku do Eibentálu. Cesta na první pohled horší. Radíme se, kudy jet. Nad náma na skalním ostrohu tvrz. Kolega přípravě věnoval hodinu já přece jen o 15 minut víc a tak jsem věděl něco o rybářské tvrzi, kterou tu má nějaký Čech. Nahoře zpozoruju i malou českou vlaječku. Je rozhodnuto, jedeme k tvrzi požádat o radu.

Vítá nás František, majitel. Hned nás zve na guláš, hlad nemáme, ale žízeň velikou. Podle vzhledu cesty jsme usoudili, že tady asi švestky s radarem a Grégrem nepotkáme. Vytahujeme pár piv, absolvujeme prohlídku tvrze, vytahuju flašku meruňkovice z Hrušek, potom i vzorek pomerančové. Vypráví nám, že si tu plní svůj sen, tvrz stavěl sedm let a dnes v ní provozuje penzion pro rybáře a turisty. Oplátkou navštívím jeho polnosti na terasách pod tvrzí, přispěju nejednou radou jak to či ono pěstovat, stříhat, množit.

Po hodině jsme si trochu odpočali a dostali odvahu pokračovat cestou necestou do Eibentálu. František ve svém aute před námi, my se snažíme držet jeho stopu, někdy je to o milimetry. Prorazit tu olejovou vanu tak jsme v … Eibentále. Jsme na hřebeni. Kříž, přístřešek, posezení a ohniště pro turisty. Hned za vrcholem dopravní značka Eibentál – Tisové údolí. Vidíme první domky. Jsme ve vesnici, vlevo kostel, po dvě stě metrech vpravo hospoda U medvěda. První orosený Ursus, nechutná zle. Než dopijeme třetí máme už domluvené ubytování v penzionu U medvěda, je to vlastně jen rodinný domek, ale každý máme svou postel pod střechou alespoň na první noc, zítra má přijet autobus se školním zájezdem a bude plno. Pěšky pokračujeme asi dvě stě metrů do další osvěžovny, venku žádné neonové poutače či reklamy. Vevnitř obchůdek se vším možným od potravin, přes drogerii až po domácí potřeby.

Ještě pár Temešvárů a jdeme si dát věci z auta do připraveného pokoje. Upadám do pelechu a odmítám pokračovat do třetí nálevny pro změnu od Medvěda dolů po proudu. Kolega jde i když další den tvrdí, že v další hospodě už opravdu, ale opravdu nebyl. Tak končí den prvý…….

(800 kilometrů přibližně 10 hodin čisté jízdy plus nějaké pauzy)

 

Náhledy fotografií ze složky Expredice 2015 č.4 - Banát

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář